Občas se v životě ocitneme na místech, která vyprávějí příběhy, jež nejsou jen zapsány v archivech, ale jsou živé v kamenech, stromech i vzduchu. Jiřetín pod Jedlovou je právě takovým místem. Jedním z mnoha, kde byly v padesátých letech internovány řádové sestry v „Akci Ř“. Příběh jejich modliteb a víry je zde stále patrný – jako tichý šepot, který člověka objímá.

Na tomto promodleném místě se dvakrát ročně scházíme na Duchovní obnově pro ženy. Program setkání je většinou podobný, zásadní je, že se odehrává v silenciu – tedy v tichu. Bez zbytečných řečí se spolu modlíme, snídáme, usínáme a budíme se (letos jsme měly luxusně každá vlastní „samotku“ 😊 ). Máme prostor pro svátost smíření, adoraci, procházky v přírodě, šlapeme společně s modlitbou na Křížovou horu. Každá obnova má své téma, pro tuto zvolil duchovní otec Dominik téma Půst.

Další setkání plánujeme v adventu. Pokud váháte, zkuste se začíst do dojmů účastnic, třeba se příště rády přidáte.

Do Jiřetína se vždy těším, načerpám vždy mnoho Boží síly do všedních dnů. 
Líbí se mi, že vše probíhá v silenciu, mohu se víc přiblížit a napojit na Pána – více rozjímání, klidu a vnitřního pokoje.
V podstatě, když to shrnu, jen Bůh a 🙌
Mrzí mne, že jsem vás včera tak rychle opustila. 
Snad to příště vyjde 🙏.

Obnova v Jiřetíně – to je necelý den strávený v promodleném klášteře, vzorná péče paní správcové, ale hlavně silencium a osm žen, které ho vzorně dodržovaly. Laskavé Dominikovo doprovázení – přednáška o postu, mše, svátost smíření, křížová cesta. A jako bonus nádherné počasí, které lákalo k rozjímání na čerstvém vzduchu. Na závěr pak agapé a sdílení, i to je důležité.

Exercicie v klášteře v Jiřetíne pro mne byly hlubokým duchovním zážitkem, kdy se čas zpomalil a duše mohla spočinout v Boží přítomnosti. Každý den byl protkán modlitbou – nešpory, večerní adorace, kdy v tichu kaple zazníval jen tlukot srdce a vědomí, že Ježíš je skutečně přítomen; ranní chvály, eucharistie.
Mlčení, které provázelo celý pobyt, nebylo prázdnotou, ale naopak, naplněním – umožnilo mi naslouchat Bohu i vlastnímu nitru.
Křížová cesta na Křížové hoře mi nabídla hluboké prožitky Kristova utrpení a vyzvala mne k zamyšlení nad vlastním životem.
Dostala jsem vzácný dar – zakusila jsem, že Bůh je blízko.

Nejsilnější moment pro mne byla chvíle, kdy mi skrze list apoštola Pavla ke Korintským najednou vše dávalo smysl.
Události posledních dní jsem viděla v jiném světle.

Dává mi to poznání, ze i čas strávený jen s Bohem v tichosti má smysl a kdo to nezkusil, ať se nebojí. Ticho přibližuje duši k Bohu.

Na duchovní obnově jsme vedle obvyklého programu měly zajímavou přednášku o půstu, dostatek osobního volna na rozjímání. Po dopolední mši následoval oběd a přestože přednáška byla o půstu, oběd byl výborný a porce slušné 😊
Po obědě jsme kolem druhé hodiny vyrazily na místní křížovou cestu. bylo to moc krásné. Nejen příroda kolem, počasí nám přálo a otec Dominik cestu moc hezky doprovázel, dokonce se k nám přidala i skupinka tří lidí, kteří na závěr Dominikovi poděkovali za tu možnost jít cestou s námi.
Co mi duchovní obnova přinesla?
Především celkové zklidnění. Na obnovu jsem jela plná stresu a strachu, jak všechno zvládnu, vrátila jsem se domů a stres je pryč, cítím novou sílu, že vše se dá zvládnout, vždyť na to nejsem sama. A jestli znáte nálady, že vás všechno a všichni kolem štvou, tak jeďte příště s námi a zase pocítíte radost ze života.